Ačkoli všichni reprezentanti žlutočerných barev Notoru byli velice natěšení na konec dlouhého zimního spánku a na finiš základní části soutěže, sešel se tým před nedělním utkáním s Gladiátory ve velice slepované sestavě. Sedm hráčů a brankář, přesně takový počet hráčů prožíval odehrál emotivní duel plný zvratů.
Zápas se pro nás nevyvíjel vůbec dobře, dlouhá pauza byla znát a nikdo nebyl evidentně ve své kůži. Ani Gladiátoři nebyli v optimální formě, nicméně první třetina byla jednoznačně v jejich režii. Během prvních dvou minut dvakrát udeřili a šli do vedení 2:0. Klášterští nebyli s to vymyslet kloudnou akci a nechyběly ani klasické chyby v obraně, výsledkem byl třetí laciný gól v síti Martina Maška. Náš brankář sice později předvedl opět famózní výkon, jenže na konci první části by ho jeho spoluhráči nejspíš na místě nejradši zabili. Máša se totiž před zápasem hrdinsky chopil úkolu napsat do zápisu sestavu a zapomněl na Milana Flanderku. Takže když Fláňa ve 12. minutě vyrovnal, nejenže gól nebyl uznán, ale vyfasovali jsme ještě minutový trest, který s naší katastrofickou bilancí v oslabeních neznamenal nic jiného, než čtvrtý gól.
Ve druhé části zdánlivě ztraceného zápasu přišel obrat. Jiskřičku naděje vykřesal první gól, pak přišla smršť v podobě čtyř branek ve třech minutách. Dostali jsme se do vedení, ale Gladiátoři brzy vyrovnali a jejich nejlepší střelec Povolný hodně zaměstnával naši obranu. Proti neubezpečeným střelám ale Máša vytáhl pár skvělých zákroků a za svá záda ve druhé třetině pustil už jen jednu střelu, který znamenala vyrovnání na 5:5.
Do třetího dějství tak bylo všechno otevřené. Jenomže v posledních patnácti minutách nedal Klášter soupeři šanci a po pěti pěkných gólech jsme vyhráli 10:6. Na to, že to byl zřejmě náš letos nejhorší výkon, dobrý výsledek, ne?